Kolega Honzejk na tomto místě v pondělí psal o tom, proč je Mc Donald’s požehnáním. A že má v Česku podíl na michelinských hvězdičkách, neboť pomohl tuzemským restauracím nastavit standard péče o zákazníka. V závěru textu vyzývá případné gurmety, ať ho ubijí.
Nechystám se ubít šéfa naší komentátorny, nicméně alespoň krátké kamenování sladkými houskami ze jmenovaného řetězce rychlého občerstvení by za svůj sloupek zasloužil.
Mc Donald’s totiž na zdejší gastronomický trh působí vpravdě protikladnými silami, než jsou ty, jež přinášejí do Česka michelinské hvězdičky a ocenění Bib. Jeho imperativem je průměrnost, stádnost a předvídatelnost. Restaurace, které michelinský bedekr ocenil, bez výjimky vynikají nad jinými právě schopností zákazníka překvapit a způsobit mu neočekávané a pozoruhodné gurmetské zážitky.
Zejména La Degustation, jedna ze dvou nových pražských hvězdiček, je ukázkou pionýrského přístupu a kulinářských experimentů. Odváží se vůbec na takovéhle místo člověk odchovaný standardy a hodnotami vyznávanými Mc Donald’s? Objedná si vůbec někdo vychovaný předvídatelným a standardizovaným menu s červenožlutým logem třeba brzlík nebo líčka?
Kolega Honzejk vidí přínos Mc Donald’s krom jiného ve wifi či dětských koutcích. Aniž bych se ho chtěla dotknout: považovat vybavený dětský koutek za podstatnou vlastnost skvělé restaurace je jako označovat běžkaře za velmi dobrého, neboť má slušivé kalhoty. Ano, slušivé kalhoty můžou zvýšit estetický zážitek z pohledu na výkon dotyčného sportsmana. Ovšem to je asi tak celé.
Jistě, dětský koutek je pro rodiny s dětmi fajn, stejně jako je wifi prima pro lidi, kteří chtějí u oběda vyřizovat e-maily. Na druhou stranu jenom kvůli koutku nebo wifi na místo, kde příšerně vaří a obsluha je neurvalá, nepůjdete.
